Časem však z tohoto extrémně bezmocného, negramotného zajatce v primitivní, neúrodné zemi vyrostl nejmocnější člověk na světě.
Po smrti otce otravou se stal roku 1171 nejvyšším vůdcem chamagských Mongolů. Ovšem ze 40 000 rodin věrných jeho otci mu jich zbyly pouhé 3000. Postupně si však získal podporu kmenových vůdců pomocí klasického středověkého nástroje, tedy bratrovražedných bojů.
1181 byl poprvé zvolen chánem a obdržel čestný titul Čingis (vládce vesmíru). Volbu uznali Kerejtové, narazila však na odpor samotných Mongolů, z nichž většina se soustředila kolem Džamuchy. Po vítězství nad Merkity 1185 však jeho moc dále rostla a 1189 byl zvolen chánem Chamagů. 1196 dosadil vypuzeného kerajtského chána Torgula (Ovangchana), pojal jeho dceru za manželku a společně s ním si podmaňoval další nepřátelské mongolské kmeny. Pak však mezi nimi vyrostl spor a Torgul byl mezi řekami Ononem a Kerlonem poražen a 1203 zabit. Čingischán se pak stal postupně pánem téměř celého Mongolska a Všechny poražené nepřátele nechal uvařit zaživa v 70 kotlích.
Roku 1206 při velkém churalu (sněmu) sjednocených kmenů na březích řeky Onon byl Temüdžin opět zvolen chánem a byl potvrzen jeho titul Čingischán. Též si zvolil sídelní město, starobylé Hoeiho na Karakorum. Zároveň bylo vybráno jméno pro nově utvořený kmenový svaz podle Mongolů. Jádro tvořili jeho věrní stoupenci.