Vzestup a pád Meroveovců

Také franské kmeny se spojovaly do kmenových svazů. V jejich čele stáli silní náčelníci, kteří mezi sebou soupeřili o moc. Nejschopnější z nich, Chlodvík z rodu Meroveovců (481-511), odstranil ostatní náčelníky a sám se stal králem všech Franků. Tím položil základy franské říše, jež existovala až do roku 843. S pomocí silné družiny si podmanil téměř celou Galii od Rýna až k Atlantiku a Pyrenejím, když odtud vytlačil zbytky Římanů i Visigoty. (Visigoti potom přesunuli svoji říši na Pyrenejský poloostrov.) Nakonec překročil řeku Rýn a dobyl germánská území na jejím pravém břehu.
Chlodvík byl nejen úspěšným válečníkem, ale také schopným politikem a diplomatem. Přijal křesťanství a nechal se pokřtít s celým svým dvorem. Doufal, že tak bude jako panovník přijatelnější pro původní křesťanské obyvatelstvo podrobené Galie. Rovněž místní biskupové, kteří se těšili všeobecné vážnosti, mohli pokřtěnému panovníkovi poskytnout významnou oporu.
Během rozbrojů mezi členy panovnického rodu byla silně oslabena královská moc a říše se v polovině 7. století rozpadla na tři samostatné části (Austrasie, Neustrie, Burgundsko). Každá z nich měla většinou svého krále. Byli to však slabí vládcové a převahu nad nimi získala bohatnoucí šlechta. To souviselo s velkými změnami ve franské společnosti.