Vysvětluje,

že celý svůj život hledá pravdivé poznání skrze pohled duše, který je tělesnými smysly leda rušen a pokřivován. Mluví také o strohém stylu oblékání a nevyhledávání tělesných radovánek, ke kterým překvapivě řadí i lásku, které s filozofií souvisí. Slasti ale zároveň i strasti jsou pomyslnými hřeby připevňujícími duši k tělu a tím pádem také bránícími poznání pravé podstaty věcí. Říká také, že člověk, který prožil svůj život správně (nepřímo snad tvrdí, že správně prožitý život je jen život prožitý ve filozofii) by se měl na smrt těšit jako on, neboť jeho duši čeká život lepší nežli ten nynější. Dále utvrzuje svou teorii vyvracením nesrovnalostí a chyb v úvahách jeho společníků.