Dějiny Zemí koruny České v datech F. Čapka

Obsah – časová osa




I. ČESKÉ ZEMĚ V PRAVĚKU
(do 5. stol. n. l.)




II. SLOVANSKÉ OSÍDLENÍ DO ZÁNIKU VELKÉ MORAVY
(pol. 5. stol. - poč. 10. stol.)





III. ČESKÝ STÁT ZA PŘEMYSLOVCŮ
(poč. 10. stol. - poč. 14. stol.)





IV. LÉTA PANOVÁNÍ LUCEMBURKŮ
(poč. 14. stol. - poč. 15. stol.)





V. DOBA HUSITSKÁ A JAGELLONSKÁ
(poč. 15. stol. - 1526)





VI. ČESKÝ STAVOVSKÝ STÁT A HABSBURKOVÉ
(1526 - 1620)





VII. VLÁDA HABSBURKŮ A PROTIREFORMACE
(1620 - 1740)




VIII. OD OSVÍCENSKÉHO ABSOLUTISMU K NÁRODNÍMU OBROZENÍ
(1740 -1815)




IX. UTVÁŘENÍ NOVODOBÉHO ČESKÉHO NÁRODA
(1815 - 1849)




X. SMĚŘOVÁNÍ K SAMOSTATNÉMU STÁTU
(1849 - 1918)




XI. LÉTA PRVNÍ I DRUHÉ REPUBLIKY A PROTEKTORÁTU
(1918 - 1945)





XII. OD LIDOVĚ DEMOKRATICKÉHO PO SOCIALISTICKÉ ČESKOSLOVENSKO
(1945 - 1989)





XIII. OD TOTALITY K DEMOKRACII
(1989 - 1999)



I. České země v pravěku – Úvod
Nejdelší dějinné období na území našich zemí je ohraničené nejstaršími formami myslícího tvora rodu Homo a jeho jednotlivých pospolitostí až do příchodu slovanských kmenů. Pravěký člověk přišel na to, že dosáhne týchž cílů snadněji, když zvětší svou sílu přibráním věcí z okolního prostředí: vzal do ruky kámen a poznal, že s ním může účinněji udeřit či hodit jej po kořisti. Jeho ruka se tak stala výkonnější a užitečnější. Posléze objevil, že se k lovu i k boji lépe vyzbrojí kamenem ostrým než oblým a naučil se dávat přírodní hmotě takový tvar, který potřeboval; začal kameny přitesávat a brousit a současně spojovat různý materiál, aby si tak vyrobil účinnější nástroj či zbraň. Zhotovování těchto nástrojů se stalo nesporným znakem odlišujícím člověka od jiných živých bytostí.
Tyto první záměrně vyrobené nástroje (byť byly sebeprimitivnější) a osvojení ohně stály na počátku existence člověka jako myslícího tvora a nositele lidského pokroku. Tento vývoj vedl ke stále novým technickým inovacím. Člověk vzal beztvarou hmotu a dal jí nový tvar: z hlíny začal formovat nádoby, a poněvadž znal už dávno oheň, zkusil tyto nádoby zpevnit vysušováním a vypalováním. Pod rukama se mu měkká hlína změnila v hmotu, tvrdou jako kámen. Později si povšiml, že oheň působí i na jiné hmoty podobným způsobem a ve výhni mění jejich vlastnosti. Tak objevil, že se pálením mění ruda v poddajný, kujný a později v chladu tuhnoucí kov. Člověk postupně začal vytvářet nejen nové, v přírodě se dosud nevyskytující tvary, nýbrž i vůbec nové materiály - měď, zlato, stříbro a jejich slitiny elektron, a především bronz, později pak i železo. S proměnami lidských úkonů docházelo k zásadním změnám v lidském mozku, který se postupně vyvinul v mozek myslícího tvora Homo sapiens, jež začal okolní svět přetvářet, přizpůsobovat si a posléze mu vládnout.
Byly to právě pracovní nástroje a další stopy výrobních i obytných zařízení člověka, sídlišť včetně opevněných, míst jeho posledního odpočinku na kostrových či žárových pohřebištích i objektů spojených s kultem, které se nejlépe dochovaly, a staly se tak hlavním pramenem prehistorie, která se studiem pravěku zabývá. Podle povahy materiálu byla také stanovena první, nejhrubší periodizace dějin pravěku: doba kamenná, bronzová a železná. Postupem doby byla zavedena podrobnější chronologie a stanoveny přechodné fáze vývoje, respektující změny ve způsobu života člověka. I tak zůstaly jednotlivé fáze vymezeny jen rámcově a přechody mezi nimi zůstaly plynulé. Tyto procesy se mohly úspěšně odehrávat jen ve velkých kolektivech.
Zpočátku člověk přírodu pouze využíval a spíše se jí bránil, postupem doby si ji začal čím dále více podmaňovat. Četná zvířata zkrotil a ochočil si je, aby mu sloužila k trvalému užitku, už jen nesbíral plody v přírodě, ale kácel a vypaloval lesy a z takto získané orné půdy sklízel úrodu ze zasetých semen. Sklizené zrno mlel mezi kamennými žernovy na mouku a z ní pekl chléb. Odložil oděv z kůží a začal se oblékat v plátěný šat, utkaný ze lnu.
Počátek celého tohoto období bývá označován jako tzv. neolitická revoluce, představující přechod od neproduktivního hospodaření k produktivnímu výrobnímu systému, kdy lov a sběr byl nahrazen zemědělskou výrobou a dobytkářstvím, což vedlo zároveň i k usedlému způsobu života, k výstavbě pevných domů a k dalším významným hospodářským, společenským i etnickým změnám (mj. i k vynálezu technických novinek a dalších inovací, ať už to bylo oradlo, vůz, využívání tažné síly zvířat, metalurgie barevných a drahých kovů). To také vedlo k oddělení pastevecko-dobytkářských kmenů od zemědělských a ke vzniku specializované nezemědělské činnosti - řemesla a obchodu. Tyto procesy přispívaly k sociální diferenciaci tehdejší společnosti.
Tvůrčí úsilí člověka nebylo však jen jednosměrné - vedle principu praktičnosti a užitkovosti začal člověk své představy i to, co viděl nebo co se v něm zrcadlilo z vnějšího světa, vyjadřovat výtvarně. Vyryl do kosti nebo na stěnu jeskyně lovecký výjev, vyřezal si nebo vytesal sošku ženy či podobu zvířete. Toto první umělecké vyjadřování začalo později člověku pomáhat v jeho zápase s tajemstvími, která ho obklopovala: ať se jednalo o bouři s bleskem, smrště, povodně, a především smrt - to vše se snažil člověk nějak vysvětlit. Protože však tyto úkazy přesahovaly jeho poznávací možnosti, vykládal si je nadpřirozenými silami. Pro jejich tvář neměl však jiných obrazů než svůj vlastní, a tak zosobňoval tyto síly a stvořil představy bohů, posmrtného života a duše. Vyvinula se tak řada magických rituálů, které měly napomáhat člověku při lovu, měly ho ochraňovat před přírodními pohromami, zažehnávat nemoci apod.