Proměny franské společnosti

Většina Franků byla v době, kdy se zmocnili Galie, svobodnými rolníky-bojovníky. Každý z nich získal kousek dobyté půdy, který měl poskytovat obživu jemu i jeho rodině. Větší část pozemku však připadla králi. Ten je pak uděloval za zásluhy členům své družiny, kteří byli za to povinni působit v jeho službách, a to buď úřadech, nebo ve vojsku. Tak se vytvářela šlechta, jejíž základní majetek by1 v půdě. Kromě toho byl šlechtic považován za urozeného, a měl proto ve společnosti lepší postavení. Jeho půda však přinášela bohatství pouze tehdy, pokud ji někdo obhospodařoval. Otroci nepřicházeli v úvahu, protože Frankové při svých výbojích nezískali takové množství zajatců jako dříve Římané. A tak si šlechta začala podmaňovat dosud svobodné rolníky. Nutila je bezplatně pracovat na svých pozemcích (robotovat) a činila si také vlastnická práva na jejich políčka. Rolníci z nich museli odvádět část úrody (naturálie). Za to jim mocní šlechtici poskytli v tehdejších těžkých a nejistých dobách ochranu, takže většina sedláků nacházela v novém postavení výhody.
Ve franské říši tak vznikly poprvé dvě vrstvy obyvatelstva, jež později tvořily převážnou část středověké společnosti. Jednou z nich byla málo početná skupina urozených vlastníků rozsáhlých pozemků - feudální vrchnost. Druhou skupinu představovali pro ně pracující a na nich závislí sedláci - poddaní.