Baroko ve Španělsku

Pedro Calderón de la Barca (* 17. 1. 1600 Madrid, † 25. 5. 1681 Madrid)
největší španělský barokní dramatik
Studoval na univerzitě v Salamance, kde si již jako dvacetiletý získal pověst znamenitého básníka.
Vstupil přesto do vojska a zůstal v něm 12 let.
Po propuštění jej v r. 1636 jmenoval král Filip IV. dvorním básníkem a záhy rytířem.
Ani dvorní pocty, ani výslovný králův zákaz nezadržely Calderóna, když vypukla v Katalánii vzpoura. Zúčastnil se jejího potlačení.
V padesáti letech se vzdal vedení dvorního divadla na zámku Buen Retiro. Vstoupil do kláštera, studoval teologii a po vysvěcení se stal dvorním kaplanem.
Posl. 15 let života byl představeným řádu sv. Petra.
Jeho dramatická tvorba, již tvoří přes 200 světských her (tzv. comedias) a 80 náboženských dramat (autos sacramentales), představuje vrchol španělské barokní literatury.
Calderón byl, podobně jako Dante, křesťanským básníkem, který ukazoval lidský život ve vztahu k celku světa. Vyjádřením lidského života je divadlo světa (theatrum mundi). Umění je hra před Bohem, život je symbolicky předveden jako velké divadlo, kde role rozděluje Bůh.
Calderón byl prvním básníkem, který učinil Bohem řízené theatrum mundi předmětem sakrálního dramatu a tím dal svému dílu rozměry divadla světa.
Ve světských hrách rozvinul principy dramatického systému Lopova zvnitřněním dramatičnosti postav i děje a posunem od smyslovosti k racionalitě.
Své první drama napsal ve 14 letech.Poslední v 81 roce života.
 veselohra Dáma skřítek (1629)
 filosofické pohádkové drama Život je sen (1634–35)
 Sudí zalamejský (někdy také Zalamejský rychtář; 1652) – kritika krutosti feudálů; historické drama
 Veliké divadlo světa (1645)