Baroko
 období válek (třicetiletá válka 1618 – 1648) a nejistot, nerovnoměrnost a protikladnost vývoje v Evropě  proto pocity marnosti, pomíjivosti pozemského světa ap.
 růst autority katolické církve a absolutistické moci panovníka

= sloh evropského umění od konce 16. do konce 18. st.

VÝTVARNÉ UMĚNÍ
 stírání hranic mezi architekturou, plastikou a malbou k vytvoření jednotného společného uměleckého účinku
 Malba se stává iluzionistickou a předstírá plastické prvky.
 Architektura používá malbu napodobených článků ke zvýšení působivosti.
 Plastika nechce vystupovat jako ojedinělé umělecké dílo, nýbrž se podřizuje celku a doplňuje malbu (drapérie).
 Významně se uplatňuje ornamentální štukatura.
 Baroko dává přednost asymetrickým jednotlivým formám, vyklenutým a vydutým zaoblením, nadsazeným proporcím, prostorově rozvinutým gestům, efektním perspektivám.
o V malířství překonal manýrismus*) Ital Michelangelo da Caravaggio (1573 – 1610) = zavedl téměř naturalismus, styl šerosvitu, a stal se tak jedním ze zakladatelů barokního malířství. Vedle něho pracovali Carracciové, jejichž obraz v kontrastu s Caravaggiovým drsným naturalismem představovaly idealizující, uhlazený styl (boloňská škola).
o Ve Flandrech působili Peter Paul Rubens (1577 – 1640), sir Anthonis van Dyck (1599 – 1641) a Jacob Jordaens (1593 – 1678), v Nizozemí Rembrandt (1606 – 1669), Frans Hals (mezi 1580 až 1584 – 1666), Vermeer van Delft (1632 – 1675).
o Španělsko má své hlavní mistry: Diego Rodríguez de Silva y Velázquez (1599 – 1660), Bartolomé Esteban Murillo (1618 – 1682) a Francisco de Zurbarán (1598 – 1664).
o Ve Francii zastupují barokní směr Nicolas Poussin (1593 – 1665) a Claude Lorrain (1600 – 1682).
o Němec Adam Elsheimer (1578 – 1620) platí za spolutvůrce ideální krajinomalby. V německých zemích vynikli jako malíři oltářních obrazů a freskaři: Mathäus Günther (1705 – 1788) a Franz Anton Maulbertsch (1724 – 1796).