Dějiny Zemí koruny České

Následující text první kapitoly předkládá obtížný výklad archeologických pramenů - industrií, souhrnu produktů, které zhotovovali pravěcí lidé v určitém období a v jistém čase. Spolu s hrubou chronologií jsou předloženy teorie o kulturně historickém vývoji, o vzniku, rozvoji a významu archeologických kultur i civilizačních okruhů. Při líčení konkrétního vývoje jsou jednotlivá období obvykle zastoupena archeologickými kulturami; jde o pozůstatky živé kultury (zbytky bývalých sídlišť a hradišť, pohřebiště, kultovní objekty, komunikace, nástroje, zbraně, ozdoby, zbytky stravy atd.), o nichž můžeme soudit, že byly vytvářeny nebo užívány jistou civilizační skupinou v určitém prostoru. Bližší údaje o tvůrcích těchto kultur, o vzájemných vztazích mezi nimi nám však chybí. K vydělení archeologických kultur docházelo v historiograf již od druhé poloviny 19. století; jejich názvy byly stanoveny například podle charakteristických tvarů nádob, výzdobného motivu nebo podle území či naleziště, kde byly památky objeveny.
Za vrchol pravěkých dějin bývá obecně označována doba laténská, spojovaná se vstupem Keltů na historickou scénu. Tedy teprve v 5. století př. n. l. převládli na území našeho státu obyvatelé, jejichž jméno a jazykovou příslušnost známe. Většinu území (stranou zůstala jen severní Morava a Slezsko) osídlil keltský kmen Bójů, část Moravy obsadil kmen Volků-Tektoságů. Základním zdrojem obživy jim sice zůstávalo zemědělství (oradla již měla železné radlice) a chov dobytka, ale brzy rozvinuli i řemeslnou výrobu. Až do 2. století př. n. l. známe pouze vesnické osídlení, avšak nově vznikající zemědělská i řemeslnická sídliště se postupně měnila v rozsáhlá střediska hospodářského a společenského života - v keltská oppida. Ta bývala rozčleněna na čtvrti (řemeslnické, sídelní) s vytyčenými cestami (někdy i dlážděnými) a se systémem pro zásobování vodou. Na poměrně rozsáhlé rozloze žilo až několik tisíc obyvatel. Keltové však nevytvořili stát, a proto nedokázali čelit tlaku Germánů (ze severu) a Římské říše (z jihu). Z českých zemí postupně mizeli od poloviny posledního století př. n. l. a po jejich odchodu nastalo časové období zvané doba římská (nebo též římsko-barbarská), rámcově dělená na dva hlavní úseky - starší a mladší, přičemž mezníkem je období markomanských válek. Tehdy území Čech, Moravy a Slezska ovládli germánští Markomané, Herulové a Kvádové a později i další kmeny. Ti však z hlediska hospodářské a kulturní úrovně nedosahovali kvalit předchozích Keltů. Došlo k retardaci, a některé civilizační vymoženosti doby laténské (hrnčířský kruh, mincovnictví) upadly dokonce v zapomenutí.