Itálie se tak dostala v 11. století do popředí obchodního a kulturního ruchu. Tento ruch zesílil ve 12. století křížovými výpravami, kdy byly navázány obchodní styky s východními zeměmi. Benátky, Janov i Pisa hleděly z počátku s nedůvěrou na podnik křižáků, ale po dobytí Jeruzaléma se účastnily dobývání syrských přístavních měst a přiváděly je do obchodní závislosti. Dvakrát ročně vypravovala tato města lodní karavany do bohaté Alexandrie, která zprostředkovávala po Rudém moři styk s Indií. Koncem 12. století severoitalská města dále bohatla, ale jejich orientace se poněkud změnila. Benátčané dosáhli toho, že se čtvrtá křížová výprava obrátila místo do Palestiny proti Cařihradu. Na území byzantské říše bylo zřízeno latinské císařství pod vlivem Itálie. Pisa byla vyřazena z trojice soupeřících obchodních mocností válkou s Janovem, který získal Sardinii a Korsiku a ovládl spojení s Barcelonou. Koncem 13. století, kdy zaniklo latinské císařství a došlo k obnovení byzantské říše se pak Janov soustředil na styk s Byzancí, zatímco Benátky zdůraznily své spojení s Alexandrií a Antiochií. Mezi oběma soupeři byla ve 13. a 14. století stálá řevnivost a boje.