Morový bacil

se vyskytoval a dodnes zřejmě ještě vyskytuje mezi krysami a blechami ve střední Asii. Při nakažení člověk zpravidla do několika dní zemře. Řečí čísel vyjádřeno:na dýmějovou formu moru umíralo 60-80% postižených, v případě plicní formy byla úmrtnost téměř stoprocentní.
Obě formy se roku 1347 znenadání rozmohly v přístavních městech severního Středomoří. Z lodí se s nemocnými námořníky a nakaženými krysami přenesly na pevninu a nikdo si s tím nevěděl rady. Čtyřicetidenní izolace všech nově připluvších do marseilleského přístavu byla z lékařského hlediska správná, ale přišla pozdě. To už se infekce šířila po hlavních obchodních komunikacích a zanechávala za sebou vylidněná území. Neutěšené hygienické poměry v středověkých městech i vesnicích přispívaly k rychlému šíření nákazy. Vyčíslit počet obětí černé smrti je pro nedostatek statistických údajů značně nepřesné, ale většina odhadů se pohybuje okolo dvaceti pěti procentním úbytku západoevropské populace. Při odhadovaném počtu 60-70 milionů obyvatel, tedy vychází, že za obět moru padlo během první morové vlny v letech 1347-1352 okolo18 milionů obyvatel.