Autor vyzdvihuje

všeobecně známý arabský přínos evropské vzdělanosti a také arabsko-evropskou spolupráci, např. v Cluni u Petra Ctihodného, kde byla zřízena skupina vzdělanců pro překlad Koránu. Zajímavou kapitolou je část pojednávající o goliardech – potulných učencích i buřičích, jež svými básněmi vyjadřovali kritiku stávající společnosti. Mezi goliardy patřil Abélard, jehož životní osudy jsou zde vylíčeny jakož i spory s Bernardem z Clairvaux. Na závěr je zmíněn vliv vědecké a filozofické činnosti např. v Chartres – systém tzv. quadrivia (aritmetika + geometrie + astronomie + hudba), hluboký zájem o tvar Země, povahu prvků, sílu větru; zdůrazněna role Alexandra Makedonského jako vědce – žáka Aristotelova a Šalamouna, hebrejského učence a mystika. V duchovní oblasti odkaz Vergilia a směrů humanistických (člověk je členem vesmírného řádu a obdařen rozumem).