Kolem roku 1833

se rozešel s Buonarrotim, od něhož se vzdaloval svou koncepcí italské iniciativy ve vztahu k Francii a svým nesouhlasem s jacobínským pojetím počátečního období diktatury v revolučním procesu. Tvrdil, že v Itálii panuje poměrná rovnost, na rozdíl od Francie. Rozvíjet a posilovat Mladou Itálii bylo složité. Mazziniovské sítě v jižní Itálii a v Piemontu byly brzy odhaleny a rozprášeny a špatně skončil i pokus vysílat přes Savojsko na pomoc revolučním vzpourám, které měly vypuknout v Alessandrii , v Janově, italské i cizí politické vyhnance (1834). Nová vlna politických uprchlíků byla nucena překročit hranice a rozptýlit se po celé Evropě, do Španělska, Francie, Anglie a na Maltu. Někteří se dostali až do Latinské Ameriky, kde vytvořili italskou legii, která bojovala v Brazílii a v Uruquaji. Patřil mezi ně i mladý námořník Giuseppe Garibaldi.