Na základě vítězství Solidarity

v červnových volbách byl 24. srpna 1989 jmenován předsedou vlády Tadeusz Mazowiecki. Třiašedesátiletý politik se stal prvním nekomunistickým premiérem v zemích sovětského bloku. Koncem ledna 1990 vedení PSDS pod tlakem dalšího vývoje rozhodlo o ukončení činnosti strany. V té době se již komunismus hroutil také v Maďarsku.
Po krvavém potlačení maďarského povstání sovětskými vojsky se režimu Jánose Kádára díky pragmatické politice postupně podařilo obnovit ekonomiku, dosáhnout relativně solidního životního standardu obyvatelstva a ve srovnání s převážnou většinou ostatních států socialistického tábora zajistit poměrně rozsáhlé demokratické svobody. Ve svých pokusech o řešení ekonomické i společenské krize však nedokázal opustit omezený rámec komunistického systému. V květnu 1988 byl proto zbaven funkce generálního tajemníka Maďarské socialistické dělnické strany a přesunut na čestný post předsedy MSDS. Zemřel o rok později, krátce před krachem komunistického režimu.
Reformátoři ve stranických řadách usilovali po odstranění Kádára o zásadní restrukturalizaci státu, společnosti a ekonomiky. Rehabilitovali oběti roku 1956, povolili existenci více politických stran a zasedli s nimi k jednacímu stolu. Otevřením hranice s Rakouskem pro uprchlíky z NDR v září 1989 přispěli ke společenským změnám v této zemi.