V závěru Sokrates popisuje svou představu o Hádu, jako světě vysoko nad místem, které mi považujeme za povrch země, kde několik řek plní úlohu rozcestí pro čisté i hříchy zatížené duše. Na konec Sokrates vypije jed a poklidně umírá. Před tím však ještě stihne vyhubovat svým přátelům za jejich opětovný nářek.