klášter

Trpké zklamání a pokoření nejen z odmítnutí, ale i z toho, že nemohla sama rozhodovat o své budoucnosti, musely poznamenat hrdou a citlivou Anežčinu duši. A protože se situace v rodině po roce 1230 stala uvolněnější, vzala svůj osud pevně do vlastních rukou a opustila potupnou a pokořující roli čekající nevěsty, o jejíž budoucnosti rozhodují jiní.
V církevních ambicích Anežku nejvíce ovlivnila její sestřenice Alžběta Durynská (1207 - 1231), která v dobovém ovzduší rozvíjející se nové zbožnosti, po smrti svého manžela Ludvíka Durynského, založila špitál menších bratří v Marburku. Zemřela v roce 1231 a již v roce 1235 byla prohlášena za svatou. Zdá se, že se Anežka rozhodla její příklad následovat. Již v roce 1232 založila poblíž kostela svatého Haštala na Starém Městě pražském špitál svatého Františka. Byla to přesná kopie dobročinnosti její sestřenice, avšak Anežčina fundace9) byla velkorysejší. Hned následujícího roku nechala postavit v blízkosti špitálu dvojici klášterů: mužský klášter menších bratří svatého Františka a ženský protějšek, klášter řádu svaté Kláry. Byl to natolik velkolepý podnik, že v dané době ani později neměl v Čechách analogii. Anežce na něj přispěla její matka královna Konstancie, a dokonce i sám král Václav I.