Úbytek plátců se v pozdně středověké Evropě prolínal s poklesem reálné hodnoty mince, což ještě umocňovalo stupeň poškození příjemců daní. Řada platů, včetně feudální renty,byla totiž stanovena jednou provždy, bez ohledu na míru inflace, jejíž existenci z biblických principů vycházející morálka neuznávala.
S morovou epidemií zřejmě také souvisí i počátek výskytu společných hrobů. To byly třicet stop hluboké jámy o rozměrech 5 krát 6 metrů do kterých se vešlo až patnáct set mrtvol. Jámy se pokrývaly jen tenkou vrstvou zeminy, a tak nebylo pro vlky obtížné za krutých zim mrtvoly opět vyhrabat. Nutno ještě podotknout, že to nebylo obtížné ani pro zloděje, kteří tak v 18. století zásobovali soukromé pitevny.
Reakcí na morovou ránu bylo různě. Někdo se v průvodu flagelantů snažil sebemrskačstvím vynutit Boží slitování, jiní pátrali po vinících.