Sjednocení Itálie
Od pádu Říma 476 je Itálie rozdrobena na drobné státy a tyto se stávají cíly mocenské politiky větších států
kolem roku 1000 Ottonská dynastie ze SŘŘ, Ota I. 962 - 1. císařem
999 – Silvestr II. dal papežskému úřadu mocenskou vládu; s Ottou III. se snaží obnovit římské impérium, ale má sdružovat křesťany celé Evropy, kdy papež by představoval duchovní hladu a císař světského vládce  plán krachuje hlavně kvůli centralizované Francii (dynastie Kapetovců)
12. stol. pokusy Barbarossy o sjednocení
města jako Benátky, Janov či Florencie získávají velké bohatství  obrací se buď k papeži či k císaři, aby si udrželi samostatnost – ghibelini (k císaři) a guelfové (papež)  sledují svůj vlastní zájem a podle toho se přikloní k tomu určitému táboru
rozkvět Itálie v době renesance – hlavně Florencie (dynastie Medicejové), přináší utopickou myšlenku sjednocení (Petrarca dokonce navštívil Karla IV. a žádal ho, aby přesídlil do Říma)
další myšlenky až po Napoleonských válkách.