divadelní hry světského obsahu, tzv. interludia čili mezihry, jichž je zatím známo sedm z let 1644–46 = fraška z lidového života pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi, nevybíravá kritika s vulgarismy (např. Intermédium nové o nemravních chrapouních, kterak jeden druhému, totiž dobrý vožralec lepšímu vožralci, svou ženu arcivožralou prodal). Byly provozovány kantory a žáky městských škol, kteří si takto přilepšovali ve svém nuzném živobytí - publikum totiž na konci přispívalo hercům drobným penízem nebo přímo nějakou tou naturálií. Mezihry se předváděly při všech vhodných příležitostech, při různých slavnostech, hlavně za masopustu. Podle námětu se dají rozdělit do tří skupin
a) mezihry s tématem námluv
b) mezihry s tématem hloupého sedláka a jeho obžerství
c) mezihry s postavou rázné ženy, která svého muže drží zkrátka
básnická skládání
historiografická díla
skladba Lamentatio rusticana (Lamentace venkovanů) se selským otčenášem, tj. skladbou o selském životě; sloky končí vždy veršem modlitby

Zábavná literatura
kramářská nebo jarmareční píseň
o zajímavých příhodách (požáry, povodně, nešťastné lásky, vraždy); zpívali je o jarmarcích potulní kramáři za doprovodu flašinetu a ukazování výjevů na seriálu obrázků, prodávali texty písní
František Jan Vavák (* 26. 10. 1741 Milčice = dnes okr. Nymburk, † 15. 11. 1816 tamtéž)
český písmák
všestranně vzdělaný rychtář
vlastenec, který usilovat o hospodářské i kulturní povznesení českého venkova
byl považován za zástupce sedláků, k jejich poučení sepisoval veršované skladby i písně
sedmidílné Paměti = dobové události a vlastní názory z let 1770–1816, záznamy veršovaných skladeb, ohlasy soudobých událostí, praktické rady pro všední život.