NA DVOŘE KARLA VELIKÉHO

Dvůr Karla Velikého se stal významným střediskem kultury, jaké bychom v tehdejší Evropě s výjimkou Byzance marně hledali. Po pádu římské říše se kulturní vývoj ubíral složitými cestami. Barbarské národy neuměly číst ani psát a vědění starověkého Říma upadlo v zapomnění. Určitého vzdělání se dostávalo pouze kněžím a mnichům, kteří potřebovali číst církevní spisy, především Bibli, aby ji mohli vykládat věřícím. Teprve ve franské říši za panováni Karla Velikého a mnohdy právě z jeho popudu došlo k rozkvětu vzdělanosti, výtvarného umění a stavitelství. Tato snaha po obnově kulturního života bývá označována jako karolinská renesance (znovuzrození, ve smyslu obnovení antické kultury). Karolinská doba však nevzkřísila ducha antické vzdělanosti, spíše se jím jen inspirovala a snažila se ho napodobit. Dala však pevné základy dalšímu vývoji kultury a umění, který později dospěl k vytvoření románského slohu.