Oproti rumunské apokalypse

měly společenské změny v Bulharsku relativně pokojný průběh. Počátkem listopadu 1989 demonstrovaly v Sofii proti komunistickému režimu asi 4000 osob, což byl nejmasovější projev nespokojenosti od roku 1947. Dne 9. listopadu byl generální tajemník Bulharské komunistické strany prezident Bulharské lidové republiky Todor Živkov odvolán z funkcí, posléze zatčen a postaven před soud. Po demonstraci 40000 lidí v Sofii v lednu 1990 rozhodl parlament o zrušení ústavních článků, zakotvujících vedoucí úlohu komunistické strany. V červnových parlamentních volbách však zvítězila Bulharská socialistická strana, nástupnický subjekt po komunistické straně.
Náporu mezinárodně politických změn nejdéle vzdorovala strnulá stalinistická diktatura ve zcela izolované Albánii. Od května 1990 musel však i tamější komunistický režim vykročit cestou politických a ekonomických ústupků společenskému tlaku. V červnu 1991 se Albánie zapojila do procesu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Vítězem prvních svobodných parlamentních voleb se stala Demokratická strana a Sali Berisha nastoupil úřad prezidenta.