Anežský klášter

Klarisky představovaly ženský protějšek mužských minoritů. Život strávily v neustálých modlitbách a postech v jednoduchých šatech, bez bot a za lůžka jim sloužily holé pryčny. Za celý svůj řeholní život nesměly spatřit jediného muže, dokonce ani kněze sloužícího mši. Právě tento tvrdý řád u nás Anežka zavedla. Pravidla řehole byla tak krutá, že sám papež Řehoř IX. uvolnil strohá pravidla řádu. Dovolil jeptiškám nošení obuvi, teplejších šatů a užívání pohodlnějšího lože. Povolil dokonce, aby řeholnice „pětkrát do roka slyšely mši v kostele a spatřily kněze jí sloužícího.“ V průběhu věků byl Anežský klášter přestavován, dostavován a za husitských válek vypleněn. V 17. století vyhořel a roku 1782 byl zrušen.
Anežský klášter byl založen při hradbách Starého města roku 1233 a je klenotem naší rané gotiky. Je to celý architektonický komplex, sloužící jako dva kláštery - panenský a mužský. Tyto sdružené konventy sousedily, ale život v nich probíhal odděleně. Žebravým25) minoritům náležela část kostela svaté Barbory, klariskám areál s kostelem svatého Františka. Oba kláštery měli svou vlastní kvadraturu - čtvercovou rajskou zahradu26) lemovanou ambitem27) nad níž byly umístěny jednotlivé celly28). Zajímavá je ikonografie29) konzol vítězného oblouku, kde stylizované hlavy králů a královen pravděpodobně zosobňují Přemyslovce, kteří drželi královskou hodnost.
Plánovaná adaptace na trestnici, či dokonce demolice naštěstí neproběhla, neboť vznikla snaha uchovat tuto významnou památku rané gotiky. Anežský klášter získal statut národní kulturní památky a díky nákladné rekonstrukci, probíhající v letech 1956 - 1980 se stal obrazárnou Národní galerie, v níž můžeme shlédnout české obrazy pocházející z 19. století.