Kláštery a učenci

Novými nositeli kultury byly především kláštery. V jejich písařských dílnách (skriptoriích) se opisovaly staré rukopisy a zdobily se malbami. Jednalo se především o biblické texty, ale také o spisy antických autorů. Ty byly využívány především pro zlepšení znalosti spisovné latiny - jazyka církve. Svým obsahem byla antická díla chápání středověkých křesťanů již značně vzdálena. Díky těmto opisům se však řada z nich dochovala do pozdější doby. Karel Veliký se od počátku své vlády snažil, aby duchovní získali dobré vzdělání. Podporoval proto zakládání škol při klášterech a biskupstvích. Ke svému dvoru povolal mnohé učence z Anglie, Itálie a Španělska. Do okruhu rádců Karla Velikého patřil také učenec a básník Einhard. Po císařově smrti sepsal jeho životopis, který se stal jedním z nejpozoruhodnějších literárních děl své doby.
Pro karolinskou renesanci je typický nejen rozvoj učenosti mnichů, ale i rozšíření základní znalosti čtení a psaní. Týkalo se to však pouze malého okruhu lidí z císařova okolí. Protože Karel vydával svá nařízení písemně, neboť to usnadňovalo správu říše, vyžadoval, aby jeho úředníci a dvořané uměli číst a psát. Sám se naučil psát až v dospělém věku. Ve franských klášterech bylo vytvořeno nové písmo, které se nazývá karolinská minuskule. Bylo velmi jednoduché, praktické a rychle se rozšířilo. Z karolinské minuskuly vznikla později malá písmena abecedy, kterou používáme dnes i my - latinka.