Osvícenectví na Moravě

vrcholí právě na konci 18. století. Souvisí to s růstem významu Brna, jakožto hospodářského, finančního a kulturního centra Moravy. Problémem Moravy bylo, že zde neexistovalo žádné nezávislé vědecké centrum (univerzita v Olomouci byla pod vlivem kléru) a tak vědecká činnost, kde by se nejvíce projevily osvícenecké myšlenky, byla záležitostí privátních společností. První skupinou byl okruh lidí (šlechta i umělci) okolo Maxmiliána Lamberga, kteří obdivovali francouzskou kulturu a zajímali se o dění ve Francii. Další byli radikální osvícenci (ilumináti), kteří v Brně založili zednářskou lóži. Ti byli nejaktivnější jádrem osvícenecké společnosti na Moravě. Konzervativně zaměření osvícenci se objevili mezi rosenkruciány, jejichž hlavou byl hrabě Karel ze Salm-Reifferscheidtu. Ve společnosti pod vedením jeho syna Hugo Františka se rozvíjely zejména přírodní vědy. Poslední skupinou byli josefinisté z řád vrchnostenského a státního úřednictva, prosazující státní reformy.