Lenní systém

Nejdéle se králové z dynastie Karlovců udrželi v západofranské říši (do roku 987). Jejich moci však rychle ubývalo ve prospěch nejvýznamnějších šlechticů. Ti již většinou vlastnili rozsáhlé pozemky a statky a často jednali nezávisle na králi. Své državy však měli zatím pouze propůjčené od panovníka jako tzv. léno. Vrchním vlastníkem veškeré půdy v zemi byl totiž král, který uděloval pozemky do držení velmožům, aby si je zavázal. Zpočátku to bylo pouze do úmrtí nabyvatele, jemuž navíc mohly být statky pro neposlušnost z panovníkovy vůle odebrány. Později si šlechta vymohla dědičnost lén z otce na syna. Vazalové byli vůči svému lennímu pánovi (v tomto případě jím byl král) povinni poskytnout případě potřeby vojenskou nebo finanční pomoc. Vlastníci lén byli feudální vrchností. Na jejich statcích pracovali poddaní, kteří jim odváděli rentu (v úkonech - robotě - nebo naturáliích, později také v penězích).