Dolní vrstvy v 19.st.

Tzv. dolní vrstvy tvořily po celé 19.st. asi 80% populace. Byly tedy její důležitou složkou nejen početně, ale i svým ekonomickým a sociálním významem. Zvlášť z venkovských dolních vrstev se během industrializace v 19.st. vytvářilo průmyslové dělnictvo a nové městské obyvatelstvo.
Společným jmenovatelem pro tzv. dolní vrstvy je nouze, bída a hlad a vůbec celkový nedostatek zdrojů. Do značné míry je to spojeno s životem na venkově, protože většina skupin tvořící dolní vrstvy byla ekonomicky závislá (odlehlost prostředí, nedostatek kontaktů) dědilo se sociální postavení a profese rodičů (bída bídu plodí). Na vzdělání se dbalo jen v rodinách řemeslníků, většina ostatních byla negramotná, později pologramotná.

1. snaha o pouhé přežití, neúplné uspokojování biologických potřeb
2. úplné uspokojení potřeb
3. stádium materiálního vzestupu (až 4/4 19.st.)
4. snaha o sociální vzestup (někdy se prolíná už i v 2. a 3. stádiu)

Lidé byli nekvalifikovaní. Nutnost tedy byla dělat těžkou, málo produktivní, manuální práci – častá změna místa.