Jeho pozornost se upírala na jih, kde se za Alpami nacházela bohatá italská města. Protože tam neexistovala pevná královská vláda, trpěla severní Itálie neustálými rozbroji mezi velmoži. Také v papežském Římě docházelo často ke krvavým sporům mezi římskou šlechtou a papežem. Itálie se proto Ottovi I. jevila jako lákavá a snadno dosažitelná kořist. Podnikl sem několik výprav. Během jedné z nich dosadil znovu do úřadu papeže Jana XII., kterého šlechta vyhnala z Říma. Papež ho z vděčnosti korunoval roku 962 římským císařem. Korunovací Otty I. byla v západní Evropě podruhé obnovena císařská hodnost. Císař měl vládnout nad územím, pro které se později ujal název Svatá říše římská. Otta III. snil dokonce o tom, jak znovu vzkřísí antické impérium a bude mu vládnout společně s papežem. Tyto plány však byly většinou neuskutečnitelné. Svatá říše římská postupně zahrnula vedle Německa i severní a střední Itálii a také české přemyslovské knížectví.