revoluce

Otázkou je, zda ohlas revoluce vedla k urychlení diferenciaci společnosti. Podle Kroupy ano a to ve dvou směrech. Na jedné straně osvícenecká šlechta (jako Salmové a Mittrovští) se více zapojují do politického dění, na druhé straně to ale vedlo spíše k hospodářskému a vědeckému pokroku a politické akce byly slabě rozvinuty. Kroupa ohlas revoluce dělí do fází, podle typických modelových příkladů mezi moravskými osobnostmi.
První fáze, počátek revoluce, vzbudila ohlas mezi vyšší, kosmopolitně orientovanou šlechtou, která považovala konstituci za vynikající zřízení. Jedná se převážně o osoby, které se pohybují okolo Maxmiliána Lamberga. Tito lidé ale sympatizovali s revolucí jen do roku 1791, poté se jejich názory obrátily proti nim. Např. Josef Ditrichstein, guberniální rada, cenzor a člen zednářské lóže, byl roku 1791 zbaven svého místa, protože vídeňský dvůr nebyl spokojen s jeho aktivitami. Navíc byli brněnští zednáři tou dobou vyšetřováni kvůli kontaktům s Francii, což vedlo k vystoupení šlechtických členů. Další významnou osobností v této skupině byl Josef Mittrovský, který sledoval nejen celý průběh revoluce francouzské, ale i severoamerické a také vývoj republikánského zřízení v dějinách. I on schvaloval revoluční myšlenky jen do jakobínského převratu.