VERDUNSKÉ ROZCESTÍ

Rozdělení franské říše
Franská říše dospěla za vlády Karla Velikého ke svému vrcholu, ale její rychlý vzestup už v sobě skrýval zárodky úpadku. Nebylo v silách ani nejschopnějšího z panovníků, aby dokázal udržet tak ohromnou říši pod jedinou vládou. Musel by si především podřídit bohaté a vlivné šlechtice, kteří o mocného krále ale nestáli.
Karlův syn a nástupce císař Ludvík zvaný Pobožný (814-840) rozhodně energickým vládcem nebyl. Velmi podléhal vlivu svých rádců, a to především duchovních. Aby předešel sporům o trůn, rozdělil říši mezi své syny. Bez úspěchu pak usiloval o to, aby nejstaršímu z nich, Lotharovi, připadla s císařským titulem i vláda nad bratry. Rozbroje mezi Ludvíkovými syny vypukly ještě za otcova života a po jeho smrti vyvrcholily úplným rozpadem franského státu, který byl roku 843 potvrzen smlouvou uzavřenou ve Verdunu. Nejmladší Ludvíkův syn Karel zvaný Holý získal západofranskou říši, jež dala základ středověkému francouzskému království. Francie se stala přímou pokračovatelkou franské říše a památku na germánské Franky si dodnes nese ve svém názvu. Ludvíkovi zvanému Němec připadla východofranská říše, budoucí Německo. Císaři Lotharovi zůstal jen nesourodý pás území mezi oběma říšemi včetně Itálie.
Karlovci z dalších generací byli většinou už jen slabými panovníky. Později přestali usilovat o císařskou korunovaci a titul římského císaře v západní Evropě opět zanikl. V té době byla Evropa vystavena nájezdům ze tří stran: ze severu sem připlouvali Vikingové a bezohledně plenili celé pobřeží. Na Sicílii se uchytili Arabové útočící z jihu. Od východu vpadli do Evropy Maďaři, kteří svým kočovným způsobem života připomínali Huny.