Druhá fáze

ohlasu revoluce zasáhla nejvíce skupinu brněnských zednářů. Ti byli sledováni policií, stejně jako emigranti a lidé protestantského vyznání. Tak například reformovaná uherská inteligence a uherští jakobíni na Moravě ve spojení s kazateli dokázali vyvolat neklid mezi poddanými, zejména zprávami o příchodu Francouzů. Ale zpět k zednářům. Ti se soustředili v lóži pod vedením Jana Nepomuka Mittrovského a Victora Heinricha Rieckeho. Lóže byla sice roku 1794 dobrovolně rozpuštěna, ale její členové se scházeli dále. Založili také vědeckou společnost zabývající se přírodovědou a vlastivědou. Oba nejvýznamnější představitele (Mittrovského a Rieckeho) Kroupa pokládá za typické představitele moravského “girondismu”, jednak proto, s jakými lidmi se stýkají, jednak pro jejich názory. Riecke se například stýkal s představiteli uherských jakobínů, vězněnými v Brně. Do jeho okruhu však patřili převážně moravští podnikatelé, často nešlechtického původu. Vliv této skupiny zasahoval i do Olomouce, ale zde, kvůli vlivu arcibiskupství, nebyly příznivé podmínky pro svobodně smýšlející intelektuály. Navíc, jak Kroupa zdůrazňuje, v souvislosti s Olomoucí se touto otázkou ještě historiografie moc nezabývala. Určitou roli zde však hrál Josef Dobrovský. V této části společnosti přechází kosmopolitismus v liberálně a vědecky orientovaný patriotismus, ovlivněný dílem Thomase Paina.
Jako třetí skupinu vidí Kroupa osobnosti, které revoluci ve Francii prožily a v jejichž