- 1880 Stremayrova jazyková nařízení – užívání češtiny v úředním styku, na školách již v roce 1864 – umožňuj zvolení si v jakém jazyku bude občan komunikovat s úřadem, buď česky nebo německy, komunikace uvnitř úřadu pouze německy
- toto vzbudilo nevoli na obou stranách
- v 90. letech na ně navazují Badenyho jazyková nařízení, která umožňují komunikaci i uvnitř úřadu
- 1882 byla rozdělena pražská univerzita na českou a německou – profesorem fylosofie byl T. Masaryk, estetika Gebauer, lékař Dr. Thomayer
- poslední politický boj mezi staročechy a mladočechy 1890 boj o punktace nebo punktační články, staročeská strana slábne a její politika údajně nepřináší žádné zisky
- punktace vytvořeny spolu s Němci a mely řešit českoněmecký problém, protože se vyskytovali část střety (i fyzické) mezi Čechy a Němci – rozdělení oblastí na České a Německé podle většiny obyvatel, práva české a německé menšiny v určitých území není stejný, ale zvýhodňuje němce – návrh je připraven staročechy a je kritizován mladočechy
- staročeši naprosto poraženi v následujících volbách
- objevuje se mnoho dalších politických stran Agrární strana, vzniká lidová strana, národní socialisté – žádná ze stran nemá vytvoření samostatného ČSR v programu, jsou opozicí Vídně, ale ne rozbíječi

- politici jsou velmi zklamáni, ale na nic většího se nezmohly, poutě na posvátná místa (např. na Říp)
- Palacký pronesl větu: „Byli jsme tu před Rakouskem, budeme i po něm.“
- 1867 pouť českých politiků do Moskvy, kterou vede Palacký, ku příležitost národopisné výstavy, kterou zaštiťoval sám Alexandr II.  demonstrace příklonu ke Slovanům a k Rusku
- Alexandr poslal dokonce do Vídně dopis, ve kterém píše, že se Čechů nezastane
- 1870 se naskytla nová šance na úspěch, protože propuká Prusko-francouzská válka, byla šance na zavlečení Rakouskouherska do války na straně Pruska
- Program nazván fundamentálními (základní) články byly předloženy o rok později 1871  Rakouskouherskočeského vyrovnání – zahrnuje trialismus, české postavení jako postavení uherské, Češi návrh umírnili a nabídli společné pošty nebo ekonomické resorty  vyhověl jim a přislíbil, že se nechá korunovat českým králem, nakonec se neuskutečnilo ani jedno a obě věci byli odmítnuty po slibném začátku, jednak proto, že končí válka, ale také protestují Němci a rovněž Uhři, FJ nemá navíc Čechy rád a nerad sem jezdí
- politici přešli na politiku pasivní resistence (pasivního odporu), ignorovali říšskou radu a nedocházeli na jednání  vede k politické izolaci a zbavili se jediné možnosti něco ovlivnit
- 1874 definitivní rozpor v politické straně, vzniká národní strana svobodomyslná („mladočeši“)- Sladkovský a bratři Grégrové × Národní strana („staročeši“)
- politické soupeření asi do roku 1890
- velký spor o to, zda pokračovat v resistenci či nikoliv, 1878/9 se poslanci konečně vracejí do svých křesel
- 1878 vzniká třetí politická strana u nás Českoslovanská sociálnědemokratická strana, U kaštanu v Břevnově
- v této době se začíná zakládat politické uskupení pro 1. SV
- 1873 mezinárodní spojenectví – spolek 3 císařů – smlouva o všestranné vzájemné pomoci kromě vojenské – Rakouskouhersko (FJ I.) + Rusko (Alexandr II.) + Německo (Vilém I.)  největší aktivita Německa, protože potřebuje kontakty jako nový stát, hledá mezinárodní oporu
- funguje asi do roku 1877, protože Rakousko a Rusko směřuje na Balkán – Ruskoturecká válka  rozpad spolku tří císařů
- 1878 na Berlínském kongresu se sdružuje Rakousko a Německo a uzavřeli dvojspolek
- v 80. letech jsou politici v Čechách k Vídni relativně loajální – tzv. „drobečková politika“, tj. loajalitou možná něčeho dosáhneme, v závěru 80. letech vyšel článek a byla kritizována tato politika, která dosáhla pouze drobných ústupků Vídně.

- politici jsou velmi zklamáni, ale na nic většího se nezmohly, poutě na posvátná místa (např. na Říp)
- Palacký pronesl větu: „Byli jsme tu před Rakouskem, budeme i po něm.“
- 1867 pouť českých politiků do Moskvy, kterou vede Palacký, ku příležitost národopisné výstavy, kterou zaštiťoval sám Alexandr II.  demonstrace příklonu ke Slovanům a k Rusku
- Alexandr poslal dokonce do Vídně dopis, ve kterém píše, že se Čechů nezastane
- 1870 se naskytla nová šance na úspěch, protože propuká Prusko-francouzská válka, byla šance na zavlečení Rakouskouherska do války na straně Pruska
- Program nazván fundamentálními (základní) články byly předloženy o rok později 1871  Rakouskouherskočeského vyrovnání – zahrnuje trialismus, české postavení jako postavení uherské, Češi návrh umírnili a nabídli společné pošty nebo ekonomické resorty  vyhověl jim a přislíbil, že se nechá korunovat českým králem, nakonec se neuskutečnilo ani jedno a obě věci byli odmítnuty po slibném začátku, jednak proto, že končí válka, ale také protestují Němci a rovněž Uhři, FJ nemá navíc Čechy rád a nerad sem jezdí
- politici přešli na politiku pasivní resistence (pasivního odporu), ignorovali říšskou radu a nedocházeli na jednání  vede k politické izolaci a zbavili se jediné možnosti něco ovlivnit
- 1874 definitivní rozpor v politické straně, vzniká národní strana svobodomyslná („mladočeši“)- Sladkovský a bratři Grégrové × Národní strana („staročeši“)
- politické soupeření asi do roku 1890
- velký spor o to, zda pokračovat v resistenci či nikoliv, 1878/9 se poslanci konečně vracejí do svých křesel
- 1878 vzniká třetí politická strana u nás Českoslovanská sociálnědemokratická strana, U kaštanu v Břevnově
- v této době se začíná zakládat politické uskupení pro 1. SV
- 1873 mezinárodní spojenectví – spolek 3 císařů – smlouva o všestranné vzájemné pomoci kromě vojenské – Rakouskouhersko (FJ I.) + Rusko (Alexandr II.) + Německo (Vilém I.)  největší aktivita Německa, protože potřebuje kontakty jako nový stát, hledá mezinárodní oporu
- funguje asi do roku 1877, protože Rakousko a Rusko směřuje na Balkán – Ruskoturecká válka  rozpad spolku tří císařů
- 1878 na Berlínském kongresu se sdružuje Rakousko a Německo a uzavřeli dvojspolek
- v 80. letech jsou politici v Čechách k Vídni relativně loajální – tzv. „drobečková politika“, tj. loajalitou možná něčeho dosáhneme, v závěru 80. letech vyšel článek a byla kritizována tato politika, která dosáhla pouze drobných ústupků Vídně.