- u konečného úspěšného pokusu stojí opět Sardinské království (savojská dynastie, Viktor Emanuel), 1852 Camillo Benso di Cavour, ministerský předseda Sardinie, politika pipojení zbytku Itálie k Sardnii, 1. připojení severních oblastí, Lombardie a Benátska, která patří Rakousku
- 1859 Rakousko × Sardinii + Francie (2. císařství Ludvík Napoleon Bonaparte (jako Napoleon III.), který se snaží oslabit Františka Josefa I.) jako spojenec – bitva u Magenty a Solferina (založen mezinárodní červený kříž) – Rakousko výrazně poraženo
- Modena, Parma a Toskánsko by byli nakloněni připojení, čehož se leká Francie, protože vidí podporu Sardinie a tak Francie uzavřela rychle separátní mír s Rakouskem (Napoleon by nechtěl konkurenta a navíc spolupracuje c papežským státem)
- výsledkem je kompromis, že Lombardie je připojena k Sardinii (na válku bez opory Francie nemá) a na základě plebiscitů se k nim připojuje Modena, Parma a Toskánsko, Luga  Cavour to považuje za neúspěch a odstoupil, i přesto je považován za otce sjednocení
- 1860 propuká rolnické povstání na Sicílii, rychle se šíří, proti dynastii Bourbonů na pomoc přišel profesionál revoluce Giussepe Garibaldi a jeho 1000 „profi“ bojovníků (angažuje se v jižní Americe, permanentně nosí poncho); velmi brzy se dostal do čela povstání a rozšířil je i na pevninu a za několik měsíců se stal pánem Království obojí Sicílie  předává Sicílii pod vládu Sardinie, protože není velký politik
- 1861 z těchto celků vyhlášeno Italské království – Viktor Emanuel I. (sídlí v Turíně a o 3 roky později Florencie, Řím 1871)- konstituční monarchie
- 1866 – nová šance na Benátsko, součást boje mezi Pruskem a Rakouskem, Prusko se spojilo s Itálií, aby ta zadržovala část Rakouské armády; Italové prohráli všechno Rakušané prohráli v Čechách, Rakušané kapitulují a ztrácejí Benátsko ve prospěch Itálie
- 1870 Prusko × Francie – válka v rámci sjednocení Itálie, Francie prohraje, Itálie obsazuje nekompromisně papežský stát a Řím  hl.m. Řím, království do roku 1945, papež je vykázán do Vatikánu 1929 – lateránské dohody, Pius XI. a Mussolini, suverenita papežského státu Vatikánu
- markantní rozdíl mezi severem a jihem dodnes.

Sjednocení Itálie
Od pádu Říma 476 je Itálie rozdrobena na drobné státy a tyto se stávají cíly mocenské politiky větších států
kolem roku 1000 Ottonská dynastie ze SŘŘ, Ota I. 962 - 1. císařem
999 – Silvestr II. dal papežskému úřadu mocenskou vládu; s Ottou III. se snaží obnovit římské impérium, ale má sdružovat křesťany celé Evropy, kdy papež by představoval duchovní hladu a císař světského vládce  plán krachuje hlavně kvůli centralizované Francii (dynastie Kapetovců)
12. stol. pokusy Barbarossy o sjednocení
města jako Benátky, Janov či Florencie získávají velké bohatství  obrací se buď k papeži či k císaři, aby si udrželi samostatnost – ghibelini (k císaři) a guelfové (papež)  sledují svůj vlastní zájem a podle toho se přikloní k tomu určitému táboru
rozkvět Itálie v době renesance – hlavně Florencie (dynastie Medicejové), přináší utopickou myšlenku sjednocení (Petrarca dokonce navštívil Karla IV. a žádal ho, aby přesídlil do Říma)
další myšlenky až po Napoleonských válkách.

České země
- sídlí u nás nacionalismus, Palacký vydává dokonce česky své dějiny Čech, které končí okem 1526
- lid smýšlí demokraticky a radikálně, na jaře 1848 svolána schůze lidu ve svatováclavských lázních – chtějí sepsat petici, kterou by poslali do Vídně, Svatováclavský výbor, podepsaná velkou silou lidu
- Ferdinand vydal Kabinetní list – v Praze 8. 4. 1848 – zrovnoprávnění češtiny v úředním styku, založení zemského sněmu (stavovský i volený sněm), rozšířen Sv. Václavský výbor – Národní výbor
- přišel požadavek, ať pošlou zástupce na Frankfurtský sněm, Palacký odmítá pozvání na sněm, roztrpčení vlády ve Vídni a německého obyvatelstva Čech, Palacký je zastáncem austroslavismu
- u Němců se proti České a Slovanské názory prohloubí v létě po všeslovanském sněmu, většina Slovanů z monarchie, bylo to chápáno jako provokace či protiváha Frankfurtského sněmu, povstání radikálů z řad studentstva svatodušní bouř – barikády, 5 dní se daří držet
- Windischgrätz je však velitelem vojska a ten začal střílet z děl na Prahu a vyslal také vojsko, povstání potlačeno a rozpuštěn Slovanský sjezd, vyhlašuje v Praze výjimečný stav, během povstání mu zastřelili manželku Eleonoru.

Rakousko

- velká centralizace, jisté skupiny naladěny liberálně či požadovali malé změny, ale většina žije v klidu
- 13. 3. 1848 vypukla revoluce ve Vídni po přečtení projevu Lajoše Kossutha z Prešpurku, studentem. První reflexe revoluce z Francie. Lid si vynutil Metternichovo odvolání, je jim slíbena také ústava, byl svolán sněm
- zrušení cenzury slova a tisku, shromažďovací a petiční právo a vyřešení otázky roboty, samostatnost Uher a zrovnoprávnění Židů
- koncem dubna vyšla úplně jiná ústava – moc je v rukou císaře a ministrů  oktrojovaná ústava – dvou komorový parlament – volební census
- studentské bouře v květnu - Ferdinand ustupuje znovu, změna ústavy, jednokomorový říšský směn, voleni lidem veškerým
- Ferdinand prchá z Vídně
- v červenci 1848 se poprvé sešel směn, který měl vypracovat ústavu, spolu s tím řešit také robotní otázku
- 7. 9. zrušení konec poddanství a roboty, poddaní se musí vykoupit
- Ferdinand se vrací a směruje se k Uhrám, kde chce potlačit vzpouru, chce tam poslat vojsko pod vedením Windischgrätze, lid sympatizuje s revolucí a dojde k lidovému povstání, když se chtějí vojáci probít a lidé jsou poražení, císař opět prchá;uzavřel sněm ve Vídni a sněmuje v Kroměříži 1848 – 9
- symbolem říjnových revolucí je postava Latoura ministra války, lynčovali ho a pověsili ho na lucerně
- poslanci Palacký a F. L. Rieger – podílejí se aktivně na vytváření ústavy, chtějí zrovnoprávnit Čechy, také Augustin Brauner; později Karel Havlíček Borovský
- konečně sepsána ústava, odstupuje Ferdinand I. a v prosinci 1848 nastupuje František Josef I. konzervativní absolutista. Jmenuje Schwarzenberka novým ministrem
- chce vypracovat novou ústavu a na jaře 1849 vypravil vojsko do Kroměříže, které má rozpustit parlament a ten byl násilně rozehnán
- vydána další oktrojovaná ústava, která nevstupuje do podvědomí, éra Bachova absolutismu a až 1860 na základě Říjnového diplomu vydána respektovaná ústava