Revoluce 1848

- jaro národů, zlom v dějinách Evropy, prosazení principu občanské společnosti
- leden 1848 – podzim 1849, cca 50 ohnisek revoluce – Itálie  Uhry; mimo revoluci stojí jedině Rusko (tam až 1905) a Velká Británie (politické požadavky jsou splněny již 150 let; parlamentní monarchie, ještě dodnes nemají pravou ústavu)
Příčiny
- průmyslová revoluce a zrod kapitalismu, rozvoj naráží na přežitky monarchie (robota, cechy, aj.)
- myšlenka občanská, která opět naráží na absolutismus – volební právo, shromažďování a spolčování, vlastnictví, svoboda projevu, svoboda náboženského vyznání  požadavek konstitucí  konstituční monarchie a republiky
- národní probuzení – roztříštění (spojení – Německo a Itálie), spojení (roztříštit – Čechy, spíše vymezit si vlastní postoj)
- sociální problémy, dělnictvo, které chce posílit svůj sociální statut
Požadavky
- konstituce, sociální pož., národní myšlenka, občanská práva

Ústní lidová slovesnost

tvorba lidu, zvl. venkovského, bohatství tematické a žánrové, doklad tvořivosti a uměleckého cítění lidu, odraz jejich životních zkušeností, např. písně, pohádky, lidové balady (Osiřelo dítě), pověsti, hry se zpěvy, loutkové hry (Don Šajn)
inspirační zdroj pro literaturu, zvl. v období národního obrození

divadelní hry světského obsahu, tzv. interludia čili mezihry, jichž je zatím známo sedm z let 1644–46 = fraška z lidového života pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi, nevybíravá kritika s vulgarismy (např. Intermédium nové o nemravních chrapouních, kterak jeden druhému, totiž dobrý vožralec lepšímu vožralci, svou ženu arcivožralou prodal). Byly provozovány kantory a žáky městských škol, kteří si takto přilepšovali ve svém nuzném živobytí - publikum totiž na konci přispívalo hercům drobným penízem nebo přímo nějakou tou naturálií. Mezihry se předváděly při všech vhodných příležitostech, při různých slavnostech, hlavně za masopustu. Podle námětu se dají rozdělit do tří skupin
a) mezihry s tématem námluv
b) mezihry s tématem hloupého sedláka a jeho obžerství
c) mezihry s postavou rázné ženy, která svého muže drží zkrátka
básnická skládání
historiografická díla
skladba Lamentatio rusticana (Lamentace venkovanů) se selským otčenášem, tj. skladbou o selském životě; sloky končí vždy veršem modlitby

Zábavná literatura
kramářská nebo jarmareční píseň
o zajímavých příhodách (požáry, povodně, nešťastné lásky, vraždy); zpívali je o jarmarcích potulní kramáři za doprovodu flašinetu a ukazování výjevů na seriálu obrázků, prodávali texty písní
František Jan Vavák (* 26. 10. 1741 Milčice = dnes okr. Nymburk, † 15. 11. 1816 tamtéž)
český písmák
všestranně vzdělaný rychtář
vlastenec, který usilovat o hospodářské i kulturní povznesení českého venkova
byl považován za zástupce sedláků, k jejich poučení sepisoval veršované skladby i písně
sedmidílné Paměti = dobové události a vlastní názory z let 1770–1816, záznamy veršovaných skladeb, ohlasy soudobých událostí, praktické rady pro všední život.

Pololidová literatura

Pololidová literatura
přechod mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností
literatura o lidu, ale z pozic ne lidových ani panských, ale měšťanských; znalost lidového prostředí
Václav František Kocmánek (* 1607 Čáslav, † 1679 Praha)
učitel
č. dramatik, básník a prozaik
Jeho otec, vysloužilý voják z tureckých válek, měl v Čáslavi dům.
V Čáslavi chodil K. do školy, pokračoval Praze, od roku 1621 v Uherském Brodě
V Praze konvertoval ke katolicismu (nebyl sám, stejný nápad měla v té době u nás řada dalších lidí - jinak by rychle následovala ztráta postavení)
„A jest pravda, že jsme bratři, nechť na nás, kdo jak chce, patří, taky rovně řemesníci, ba také i nákladníci. Já dávno navařil piva (a ještě mi ho škopek zbývá) z votrubů znamenitého a velice lahodnýho; šenkuji je už pořád rok, ač bych je moh? vydati v skok, kdyby je kdo chtěl i pítia u mě za hosti býti. Než, každý, jak ho koštuje, hned se šklebíc na mě plije, a radši aby ho nepil, mnohý mi groš na zem hodil, jde pryč, kam ho voči nesou -aby je kat vzal i s chasou!“
Jeho literární dílo se vyznačuje pestrou žánrovou skladbou a obsahovou rozmanitostí
 nábožné divadelní hry Actus pobožný o narození Syna božího, Pána naše Ježíše Krista (tiskem 1894).

Jazykověda

Jazykověda
Úpadku českého jazyka, přejímání cizích slov a zužování čtenářské základny se snažili (často neúspěšně) čelit tzv. ”brusiči jazyka”, např.: Matěj Václav Šteyer: Brus jazyka českého a
Václav Jan Rosa (* asi 1630 Zdice, † 11. 8. 1689 Praha)
český gramatik a básník
přední literát č. baroka
představitel tzv. jazykového purismu (z lat. purus = čistý; předpokládá, že slova se nemají nikdy přejímat z cizích jazyků, ale raději vytvářet nová, např. skládáním, z jazyka samého – to je ovšem pro češtinu poněkud nevhodný způsob, protože čeština vytváří slovní zásobu zejm. odvozováním)
lat. psaná mluvnice češtiny Čechořečnost (1672) = latinsky psaná gramatika a stylistika, svědčící o necitlivém novotaření, očišťování jazyka
české časoměrné básně: Pastýřské rozmlouvání o narození Páně
rozsáhlé české milostné skladby Discursus Lypirona (1651)
rukopis česko-lat.-něm. slovníku Thesaurus linguae Bohemicae.