Thursday, August 31, 2006

V 11. století se poměry ustálily. Na jihu poloostrova a na Sicílii vytvořili panství Normané, kteří se vrátili z pouti do Svaté země a stali se oporou rostoucí papežské moci. Vzniká tak Království obojí Sicílie. Na severu Itálie se vytvořila mocná města. Většina severní části poloostrova se stala součástí Francké a později Svaté říše římské. Na východě vznikla Benátská republika, těžící hlavě z obchodu na Jadranu a východním Středomoří. Postupně se však městské části, jež byly formálně součástí Římské říše začaly osamostatňovat a Itálie tak byla fakticky rozdělena na několik menších státních útvarů.

Tuesday, August 29, 2006

Italské městské státy

Ve středověku prožila Itálie vrchol rozkvětu pod vládou Karlovců v čele s Karlem Velikým, jehož korunoval za císaře papež Lev III. v roce 800. Na počátku 10.století však nastalo období drobení a zmatků. Země byla zmítána spory domácích vévodů a markrabat, do nichž se vměšovali i burgundští králové. Trpěla také útoky Saracénů a Maďarů. Do těchto poměrů zasáhl německý král Ota I., kdy sňatkovou politikou získal langobardskou korunu a roku 962 získal i korunu císařskou. Tak se na italských korunních místech objevili němečtí králové.

Monday, August 28, 2006

FRANTIŠKÁNI

Zvaní Řád menších bratří, zal 1209.
V 15. stol vznikli 1.Minorité ( konventuálové),2. Observanti,3.Kapucíni
Ženská odnož = Klarisky
Sv. František
( 1182 – 1226 )
Narozen v It. jako Giovanni Bernardone v rodině bohatého obchodníka, i přesto si však zvolil chudobu a spolu s několika následovníky došli r. 1209 do Říma, aby požádali úspěšně papeže o potvrzení žebravého řádu, jehož náplní bylo kázat ale i manuálně pracovat. Idea chudoby zachvátila široké lidové vrstvy. František podnikl i cestu do Španělska a j. Francie.
Řehole řádu byla složena z útržků evangelia, posléze přepracována papežem Řehořem IX. A 1223 potvrzena. František sám trpěl těžkou oční a žaludeční chorobou, složil Hymnus na bratra Slunce, byl znám svým kázáním ke zvířátkám.
Posláním řádu je působit spíše svým příkladem než cíli. Vstup do jejich řádu nepodmiňoval ani kněžství, ani majetek ani vzdělání. – rychle rostl.
Významní : Michal z Ceseny, W.Occam ad.
Ve 14. stol následovalo obrovské hnutí chudoby, které bylo pak nařčeno z kacířství ( viz U. Eco: Jméno růže)
V Čechách : 1228





Další chudé řády vzniklé později :

Karmelitáni
Augustiniáni eremité

FRANTIŠKÁNI

Zvaní Řád menších bratří, zal 1209.
V 15. stol vznikli 1.Minorité ( konventuálové),2. Observanti,3.Kapucíni
Ženská odnož = Klarisky
Sv. František
( 1182 – 1226 )
Narozen v It. jako Giovanni Bernardone v rodině bohatého obchodníka, i přesto si však zvolil chudobu a spolu s několika následovníky došli r. 1209 do Říma, aby požádali úspěšně papeže o potvrzení žebravého řádu, jehož náplní bylo kázat ale i manuálně pracovat. Idea chudoby zachvátila široké lidové vrstvy. František podnikl i cestu do Španělska a j. Francie.
Řehole řádu byla složena z útržků evangelia, posléze přepracována papežem Řehořem IX. A 1223 potvrzena. František sám trpěl těžkou oční a žaludeční chorobou, složil Hymnus na bratra Slunce, byl znám svým kázáním ke zvířátkám.
Posláním řádu je působit spíše svým příkladem než cíli. Vstup do jejich řádu nepodmiňoval ani kněžství, ani majetek ani vzdělání. – rychle rostl.
Významní : Michal z Ceseny, W.Occam ad.
Ve 14. stol následovalo obrovské hnutí chudoby, které bylo pak nařčeno z kacířství ( viz U. Eco: Jméno růže)
V Čechách : 1228





Další chudé řády vzniklé později :

Karmelitáni
Augustiniáni eremité

Friday, August 25, 2006

Žebrota kněží

sv. Dominika byla v té době velmi neobvyklá. Chudoba = prostředek, ne cíl.
Řád potvrzen papežem Honoriem III. Roku 1216
- augustinova řehole
- dominikáni se brzy zmocnili univerzit ve Fr. a It.
- mezi ně patřili : Albert Veliký, Tomáš Akvinský, Kateřina Sienská, Zdislava z Lemberka ad.
V Čechách po r. 1220
Jak poznat dominikána na ulici ?
Bílá tunika s přepásaným koženým řemenem se zavěšeným růžencem. Svrchní oděv tvoří černý plášť s kapucí.

Thursday, August 24, 2006

DOMINIKÁNI

- oficiálně Řád bratří kazatelů, ve znaku mají psa s hořící pochodní v tlamě
- zakladatelem se stal Španěl
Domingo de Guzmán ( sv. Dominik)
( 1170 – 1221 )
Narodil se v Kastilii , jeho otec byl rytíř a bojoval proti Arabům. Od 7 let jej vychovával strýc v latině, gramatice, teologii etc. Ve 24 letech knězem.
Setkal se s katary v j. Francii, dospěl k závěru, že veškerá hereze vzniká jen z neznalosti. Založil řeholní společenství v Prouille pro obrácené. Zde je pochován.
Řád dominikánů vzniká jako kněžský, kde je ruční práce nahrazena kázáním.

Wednesday, August 23, 2006

Literatura:

ABC světových dějin. Orbis, Praha 1967.
Bergius, C. C.: Čingischán. Svoboda, Praha 1979.
Fiedler, Jiří - Frankenberger, Otakar: Kdo byl kdo - Slavní vojevůdci. Libri, Praha 1997.
Hart, M. H.: 100 nejvlivnějších osobností dějin. Knižní klub, Praha 1994.
Lexikon des Mittelalters III. Artemis Verlag, München und Zürich 1986.
Lewis, B.: Dějiny Blízkého Východu. Lidové noviny, Praha 1997.
Moulis, V. a kol.: Dějiny Ruska. Lidové noviny, Praha 1995.
Ottův slovník naučný, díl osmý (dřevěné stavby - falšování). Nakl. J. Otto, Praha 1894.
Všeobecná encyklopedie, díl 2. (c/f). Diderot, Praha 1999.

Tuesday, August 22, 2006

Ještě před

smrtí rozdělil svou říši mezi své čtyři syny, ale de facto se stal jediným vládcem jeho nejstarší syn Ogotaj, který se stal vynikajícím válečníkem a byl také jmenován velkým chánem. Dostal se až do střední Evropy a vytvořil tak v následujících desetiletích nejmocnější říši tehdejšího světa.
Podle tradice je Čingischánovi připisována sbírka zákonů Jaza (mongolsky Tundžin - tj. střez se a správně věz!) a sbírka výroků Bilig.

Monday, August 21, 2006

Poté se vrátil do mongolské stepi, chtěl ještě jednou táhnout do Číny, ale zemřel 25. srpna 1227 (Ottův slovník uvádí 18. srpna) při obléhání hlavního města tangutské říše. Nojani však jeho smrt zatajili a donutili hlavní město se vzdát. Vítězství nad Tanguty mongolskou říši zachránilo před těžkou hospodářskou krizí a zajistilo jí pevnou vládu nad oblastí.
Byl pochován dle svého přání na návrší pod velikým stromem při pramenech Ononu. Všichni, kdo potkali pohřební průvod, byli usmrceni.

Sunday, August 20, 2006

Jeho moc tehdy sahala až k Dněpru. Pak oddíly Mongolů obešly na jihu Kaspické moře a přes Ázerbajdžán, Gruzii a severní Kavkaz vtrhli do jihoruských stepí, kde porazily Polovce a na Krymu se zmocnily města Sudaku. Roku 1223 dokázaly porazit vojska ruských knížat na řece Kalce u Azovského moře, pak se vrátily do Asie. Roku 1224 tak Čingischán ovládal celou Střední Asii. Sám Čingischán velel nájezdům do Afghánistánu a severní Indie, zatímco jiná jeho vojska útočila na Rusko.

Friday, August 18, 2006

V letech 1207 až 1210 vytáhl proti Tangutům, dokázal si podrobit Kirgizy, Uigury, Karluky, také barbarské turecké kmeny včetně těch, které obývaly lesnatou jižní Sibiř. 1211 zahájil tažení proti severní Číně, kde se dosud rozkládala džürčenská říše Ťin. Překročil čínskou zeď, 1212 rozbořil a dobyl hlavní město Yenking (dnešní Peking), 1213 už bylo v jeho moci 90 měst a do roku 1215 si podrobil celou Čínu i Koreu. Pak zamířil na západ a postupně dobyl se svým vojevůdcem Džebe Nojonou karakitanský chanát ve východním Turkestánu (1218) a zmocnili se celé oblasti až po Syrdarju. O rok později Turci přepadli a oloupili na hranicích chovárezmské říše poblíž města Otrar karavanu z Mongolska a zabili všech 450 kupců, z nichž většinu tvořili muslimové. Pomsta Čingischána na sebe nenechala dlouho čekat a vytáhl se čtyřmi vojsky na říši Chovárezmů v čele s MuhammademII. Kotbeddínem, která se rozprostírala se mezi Kaspickým mořem a Indem. Roku 1220 udělal s jeho říší konec. S nejsilnějším vojskem pak táhl na Bocháru. Tu dobyl, dále ovládl Samarkand, Transoxanii, o rok později překročil Amurdarju a dobyl Merv, Níšápur a východní Írán.

Thursday, August 17, 2006

V následujících dvaceti letech vybudoval přísně organizovaný státní útvar a základ tvořila téměř naprostá militarizace společenského života.
Obyvatelstvo bylo rozděleno do tří velkých regionálních skupin - východní, západní a centrální tumen (později jich bylo šest). Tumeny se dělily na menší územní jednotky.
Již roku 1207 zahájil dobyvačné války proti sousedům. Dosahoval úspěchů díky své výborné armádě, která se vyznačovala železnou kázní, dobrou organizací a vynikající pohyblivostí. Jeho nájezdy byly provázeny děsivým ničením a pustošením krajin, hromadným vražděním civilního obyvatelstva i válečných zajatců nebo bylo obyvatelstvo prodáváno do otroctví.

Tuesday, August 15, 2006

Časem však z tohoto extrémně bezmocného, negramotného zajatce v primitivní, neúrodné zemi vyrostl nejmocnější člověk na světě.
Po smrti otce otravou se stal roku 1171 nejvyšším vůdcem chamagských Mongolů. Ovšem ze 40 000 rodin věrných jeho otci mu jich zbyly pouhé 3000. Postupně si však získal podporu kmenových vůdců pomocí klasického středověkého nástroje, tedy bratrovražedných bojů.
1181 byl poprvé zvolen chánem a obdržel čestný titul Čingis (vládce vesmíru). Volbu uznali Kerejtové, narazila však na odpor samotných Mongolů, z nichž většina se soustředila kolem Džamuchy. Po vítězství nad Merkity 1185 však jeho moc dále rostla a 1189 byl zvolen chánem Chamagů. 1196 dosadil vypuzeného kerajtského chána Torgula (Ovangchana), pojal jeho dceru za manželku a společně s ním si podmaňoval další nepřátelské mongolské kmeny. Pak však mezi nimi vyrostl spor a Torgul byl mezi řekami Ononem a Kerlonem poražen a 1203 zabit. Čingischán se pak stal postupně pánem téměř celého Mongolska a Všechny poražené nepřátele nechal uvařit zaživa v 70 kotlích.
Roku 1206 při velkém churalu (sněmu) sjednocených kmenů na březích řeky Onon byl Temüdžin opět zvolen chánem a byl potvrzen jeho titul Čingischán. Též si zvolil sídelní město, starobylé Hoeiho na Karakorum. Zároveň bylo vybráno jméno pro nově utvořený kmenový svaz podle Mongolů. Jádro tvořili jeho věrní stoupenci.