Břetislav I.

V dějinách se nám poprvé objevuje Břetislav roku 1021, kdy z kláštera ve
Schweinfurtu unesl urozenou Jitku, sestru Oty Bílého. K tomu píše Kosmas:

Tedy Břetislav, z jinochů nejkrásnější a hrdina nejudatnější, slyše z mnohých
vyprávění o neobyčejné kráse, ušlechtilosti a urozeném původu řečené dívky,
nedovedl ovládnouti svého ducha a jal se v srdci přemýšleti, má-li se pokusiti
unést ji mocí, či se o ni řádně ucházeti. ale rozhodl se raději mužně jednati
než schýliti k pokorné prosbě šíji.....
.....vytasit ostrý meč, přeťal řetěz jako stéblo, a podnes je viděti přeťatý
článek na důkaz té prudké rány.

Břetislavovi se tedy povedlo Jitku unést, čímž pozvedl vlastní politickou
prestiž. Přesto byl ale ůnos velice riskantní. Církev únosy přísně odsuzovala a
aristokratické rody s ní. Únosce musel počítat s pronásledováním a i unesená
dívka zpravidla neušla trestu. Pokud si ji nevzal únosce sám, většinou se již
nevdala a skončila v nějakém klášteře.
Po návratu se břetislav i s Jitkou uchýlil na Moravu. Jeho sídelním městem se
stala Olomouc. Zde stavěl nové hrady a snažil se posilovat tu knížecí moc. Na
Moravě se mu také narodil první syn Spytihněv (až po několika letech manželství
s Jitkou).
Roku 1034 vládl Oldřich společně s bratrem Jaromírem, brzy ho ale nechal
oslepit, čímž ho úplně zbavil jakékoliv možnosti na stolec, a internoval ho v
Lysé u Nymburka. Břetislava zároveň vyhnal ze země, zda i z Moravy zůstává
otázkou stejně jako důvod. Přiklonil se snad mladý kněžic na stranu svého
strýce?
9. listopadu roku 1034 ale Oldřich zemřel a na stolec byl dosazen Jaromír. Ten
se vlády vzdal ve prospěch svého synovce Břetislava. O rok později, 4. listpadu
1035 byl jaromír zavražděn Vršovci, pravděpodobně ze msty, když při intronizaci
Břetislava I. proti nim ostře vystoupil.
V květnu 1035 se Břetislav objevil na dvorském sjezdu v Bamberku, kde se
projednávala lutická otázka. V únoru totiž Lutici přepadli hrad Werben a císař
chystal odplatu. V létě 1035 se tedy Břetislav se svými Čechy účastnil této
výpravy, kde získal válečnické jméno.
Pravděpodobně již v roce 1038 začal Břetislav plánovat tažení do Polska, které
sledovalo jeden hlavní cíl. Přenést do Prahy ostatky bývalého pražského biskupa,
sv. Vojtěcha, které nyní byly uloženy v Hnězdně. Břetislav snad doufal, že se
bude opakovat historie. Chtěl totiž, aby bylo v Praze založeno arcibiskupství, a
jelikož v Hnězdně vzniklo díky hrobu svatého Vojtěcha, doufal, že by Praha mohla
následovat podobného příkladu.
Koncem června 1039 tedy české vojsko vpadlo do Slezska, přes Vratislav
pokračovalo do Velkopolska. Hrady se Čechům vzdávaly téměř bez boje. Koncem
července vojsko dorazilo do Hnězdna. Výpravy se zúčastnila knížecí družina,
velká část českého duchovenstva, i český biskup Šebíř. Před otevřením Vojtěchova
hrobu (což znamenalo zničení oltáře), byla přečteny tzv. Břetislavova dekreta,
která měla světce usmířit, aby se sám chtěl k Čechům vrátit. Spolu s tělem
Vojtěcha bylo do Čech převezeno i tělo jeho nevlastního bratra Radima -
Gaudentia, který byl prvním hnězdenským arcibiskupem a pět svatých bratrů
poustevníků.

Dějiny Zemí koruny České

Sídliště se rozkládala nejčastěji na vyvýšených místech, v blízkosti vod (chaty a přístřešky z kůry, rákosu, větví, kůže). Jde vlastně o doznívání paleolitu, období adaptace lovecko-sběračských kultur v holocénu, tedy v geologické přítomnosti, a zároveň již v době šíření neolitu. Během 6. tisíciletí př. n. l. byli poslední lovci vystřídáni pastevci a zemědělci.
6000-3500 let př. n. l. - mladší doba kamenná (neolit)
Představuje zásadní změnu způsobu života (neolitická revoluce); člověk přešel od lovu a sběru k zemědělství (obdělávání půdy a chovu dobytka). Změna podnítila budování stálých sídel, zakládání polí a výrobu keramiky; hlavní surovinou zůstal kámen (štípaná industrie, hlazené kamenné nástroje - sekery, klíny, vrtané nástroje). Čechy i Morava se staly součástí rozsáhlého kulturního okruhu - kultury s lineární keramikou (Vedrovice u Mor. Krumlova). Lidé se usazovali v nížinách na úrodných půdách, když je předtím (vymýcením a žďářením) zbavili porostu. S relativním dostatkem potravin nastal i rychlý růst populace, lidé přecházeli k usedlému způsobu života, vznikala trvalá sídliště s pevnými příbytky (vesnice dosahovaly 200-300 lidí, mezi významná sídliště patří Mohelnice na Moravě a Bylany u Kutné Hory). Původní kult ženy získal jiný výraz - matky Země, bohyně plodnosti a úrody. Z kultury s lineární keramikou se vyvinula kultura keramiky vypíchané (nové jsou pohřby žehem - Praha-Bubeneč, Miskovice u Kutné Hory) a kultura s moravskou malovanou keramikou (kultura lengyelská) přicházející z Podunají - nálezy například z lokalit Hluboké Mašůvky a Těšetice-Kyjovice na Znojemsku.