LATINSKÉ CÍSAŘSTVÍ

• 4. křížová výprava – 1204 dobytí a vyplenění Konstantinopole křižáckými vojsky
• vznik Latinského císařství (1204-1261)
• nový byz. císař – hrabě Balduin I. Flanderský (1204-1205), rozdělení území:
soluňské království, achájské a morejské knížectví, athénsko-thébské vévodství + územní zisky
• dynatoi = byz. feudálové; paroikové = poddaní
• zachován systém prónií (obdoba lenního systému)

POLSKO

• 13. a zač. 14. st. rozdrobenost na samostatná knížectví
• tatarsko-mongolský vpád 1241 = znemožnění obnovení jednoty z hosp. vyspělého Slezska
• do vylidněných území příchod německých kolonistů
• vnější nebezpečí: Braniborsko, Přemyslovci, němečtí rytíři
• Vladislav I. Lokýtek a nástupce Kazimír III. Veliký (1333-1370): ztráta Slezska (Luc.), vých. Pomořanska s Gdaňskem (něm. ryt.)  ztráta přístupu k moři
• 1364 založena univerzita v Krakově
• vznik polsko-litevské personální unie proti expanzi řádu německých rytířů (po vymření Piastovců)
• 1386 nástup dynastie lit. původu – Jagellonců
• 1410 bitva u Grunwaldu = vítězství nad řádem něm. rytířů (snad s účastí Jana Žižky)
• 1454-1466 válka Polska s řádem něm. rytířů – nakonec znovu získán přístup k moři
• šlechta získávala výsady za vojenskou pomoc
• proti tureckému nebezpečí z jihu  spojení Polska s Uhrami (Jagellonci také králové v Čechách a Uhrách)

Říše Ottonů

Východofranská říše, která vznikla na základě verdunské smlouvy (843), se stala zárodkem budoucího německého království. Dynastie Karlovců zde vládla do roku 911. Také tady se však vedle slabého krále prosazovali stále rozhodněji mocní šlechtici, mezi nimiž nejvýznamnější byli vévodové saský a bavorský. V roce 919 zvolila šlechta
králem saského vévodu Jindřicha Ptáčníka (919-936), který dosáhl značných úspěchů. Porazil Maďary, kteří ohrožovali říši neustálými nájezdy a sám zahájil výboje na východ, do oblasti Polabských Slovanů. Nabídl tak šlechtě možnost získat další půdu a poddané.
Ottovi I. (936-973) se podařilo zdolat poslední velký nájezd Maďarů. S pomocí českých oddílů je porazil v bitvě na řece Lechu u Augšpurku (955). Pokračovaly také výpravy proti Polabským Slovanům. Král však stále více přenechával výboje na východ šlechtě.